Předlužené dědictví

Předlužené dědictví

Pan Antonín Malina se v životě oženil celkem třikrát a každé jeho manželství skončilo rozvodem. Důvodem byla láska pana Maliny nikoli k ženám ale k alkoholu, sázkám, loteriím a hazardu. Pan Malina měl spoustu dluhů, neboť všechny vydělané peníze propil, prohrál nebo utratil na sázkách a loteriích. Z druhého manželství měl syna Ignáce, o kterého už od jeho pěti let nejevil zájem. Ignác vyrůstal v péči tety Antonína Maliny, paní Boženy.

Jednoho dne se Antonínovi podařilo vyhrát v loterii jeden milion korun. Výhru se rozhodl oslavit a pozval k sobě domů své kumpány z hospody. Antonín výhru oslavoval takovým způsobem, až musel být následující den ráno odvezen do nemocnice s podezřením na otravu alkoholem. Byl to však poslední alkoholový dýchánek pana Maliny, neboť o týden později na akutní selhání jater v nemocnici zemřel. Z příbuzných měl pan Malina už jen syna Ignáce, tetu Boženu a bratrance Josefa. V pozůstalosti zanechal jen staré bytové zařízení, na bankovním účtu zůstatek z výhry ve výši 950 000 korun a také dva miliony korun dluhů. U notáře se pak syn Ignác dověděl, že otec den před smrtí, dědicem veškerého svého jmění, písemnou závětí povolal zdravotní sestřičku, která se o něj v nemocnici starala. S dotazem, zda je právoplatným dědicem, se Ignác obrátil na internetovou právní poradnu www.pravnilinka.cz.

RADA PRO SYNA IGNÁCE

  • Závěť, kterou pan Malina pořídil v době, kdy byl v péči zdravotnického zařízení, je neplatná. Neplatnosti se ale musí dovolat zákonní dědicové u soudu, jde o tzv. relativní neplatnost.
  • Za situace, že bude závěť neplatná, přichází na řadu dědění ze zákona (podle zákonných dědických tříd), tedy příbuzní pana Maliny, a to syn Ignác, teta Božena a bratranec Josef.
  • V první třídě dědiců by veškerou pozůstalost zdědil syn Ignác.
  • Pokud by Ignác dědictví odmítl z důvodu předlužené pozůstalosti, přešlo by dědické právo na tetu Boženu, jako zákonnou dědičku šesté třídy dědiců.
  • V případě, že by i Božena dědictví odmítla, dalším zákonným dědicem by byl syn Boženy, bratranec Josef.

 

KDE V NOZ PRÁVNÍ ÚPRAVU DĚDICTVÍ NALEZNETE?

§ 1475 - 1720 v části třetí, hlavě třetí, Zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

SLOVO PRÁVNÍKA - ADVOKÁTA MGR. PETRA KAUSTY


Tento článek jste si mohli přečíst
také v Deníku.


Právní úprava zákonné dědické posloupnosti v novém občanském zákoníku doznala výrazných změn. Původní občanský zákoník znal pouze čtyři dědické skupiny a nová právní úprava, účinná od 1.1.2014, upravuje dědických tříd celkem šest. Nově mohou dědit i zůstavitelovi sestřenice, bratranci nebo dokonce i zůstavitelovi praprarodiče. Navýšení dědických tříd má přispět k tomu, aby byly omezeny případy, kdy pozůstalost nabude stát, který je ovšem nově také v postavení zákonného dědice, a který stojí mimo šest uvedených zákonných dědických tříd. Stát však nemůže dědictví odmítnout, a to i když je předlužené. Dědění ze zákona bude zřejmě i za účinnosti nového občanského zákoníku nejčastějším důvodem k nabytí dědictví.

CO JE NOVÉHO V OBLASTI DĚDICKÉHO PRÁVA?

Dědické třídy

Nový občanský zákoník rozšiřuje dědění ze zákona o dvě dědické třídy na celkových šest dědických tříd.

První třída dědiců

V první třídě dědiců dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel (registrovaný partner), každý z nich stejným dílem.
Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti – vnuci a vnučky. Nikdy však nemůže dědit v první třídě dědiců samostatně manžel (registrovaný partner).

Druhá třída dědiců

Ve druhé dědické třídě může dědit manžel (registrovaný partner), zůstavitelovi rodiče a dále tzv. spolužijící osoby. V této třídě dědiců se dědí stejným dílem, manžel (registrovaný partner) však vždy nejméně polovinu pozůstalosti. Spolužijící osobou se rozumí osoba, která žila se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti, a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele (např. druh nebo družka zůstavitele). Tyto osoby však nemůžou ve druhé třídě dědiců dědit samostatně.

Třetí třída dědiců

Pokud není osob, které by přicházely v úvahu jako dědicové ve druhé dědické třídě, dědi stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a tzv. spolužijící osoby. Pokud nedědí některý ze zůstavitelových sourozenců, nastupují na jejich místo synovci a neteře.

Čtvrtá třída dědiců

Ve čtvrté dědické třídě dědí stejným dílem prarodiče zůstavitele.

Pátá třída dědiců

V páté dědické třídě dědí praprarodiče zůstavitele (prababičky a pradědečkové).

Šestá třída dědiců

V šesté dědické třídě dědí praneteře, prasynovci, tety a strýcové každý stejným dílem. Pokud nedědí některá z tet či strýců, dědí zůstavitelovi bratranci a sestřenice.

Dluhy zůstavitele

Obecně platí, že s majetkem přechází na dědice i dluhy zůstavitele. Hovoříme o tzv. principu univerzální sukcese. Nelze oddělit aktiva a pasiva, resp. že by si dědic vybral pouze aktiva a dluhy odmítl. Pokud by se dědic rozhodl předlužené dědictví odmítnout, odmítal by dědictví jako celek. Jistou výjimkou svého druhu je institut odkazu, ve kterém odkazovník nabývá pouze aktiva, nicméně odkazovník není dědicem a předmět odkazu se neprojednává v rámci řízení o pozůstalosti.

Předlužená pozůstalost

Nový občanský zákoník posiluje také postavení věřitelů, když dědic je povinen k úhradě dluhů i nad rámec nabytého dědictví. Dědici se však poskytuje ochrana spočívající v tzv. výhradě soupisu pozůstalosti. Pokud si dědic vyhradí soupis pozůstalosti, odpovídá pouze za dluhy do výše nabytého dědictví. Toto právo přísluší dědici do jednoho měsíce ode dne, kdy ho soud v rámci řízení o pozůstalosti o tomto právu vyrozuměl. Podstatou soupisu pozůstalosti je zjistit čistou hodnotu majetku v době smrti zůstavitele. Náklady na provedení soupisu se hradí z pozůstalosti. Soupis pozůstalosti vyhotovuje notář, nicméně v některých případech lze tento způsob nahradit seznamem pozůstalostního majetku nebo dokonce společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku, čímž se ušetří na nákladech řízení.

Zcizení dědictví

Nově zákon umožňuje dědictví i zcizit, tzn. převést smlouvou práva a povinnosti souvisejících s dědictvím na nabyvatele. Smlouva vyžaduje formu veřejné listiny (notářský zápis). Jedná se o tzv. odvážnou smlouvu, protože nabyvatel je spolu se zcizitelem (dědicem) zavázán společně a nerozdílně za dluhy zůstavitele. Nabyvatel pak také hradí náklady zůstavitelova pohřbu a opatření pohřebiště, pokud nedojde k jiné dohodě.

NEZAPOMEŇTE

  • Pokud nepořídíte pro případ smrti, tj. dědickou smlouvou, závětí nebo dovětkem, dědit se bude podle zákonných dědických tříd bez ohledu na vaší vůli.
  • Dědicové se bez ohledu na své zákonné podíly mohou před soudem dohodnout o rozdělení pozůstalosti jakýmkoliv způsobem.
  • Dědictví lze zcizit smlouvou, sepsanou ve formě veřejné listiny, tj. notářským zápisem
  • V případě, že dědictví neodmítnete a nechcete odpovídat za všechny dluhy zůstavitele, uplatněte před soudem tzv. výhradu soupisu pozůstalosti.

DOPORUČENÍ Z PRAXE

  • Pokud jako dědicové předpokládáte předlužení pozůstalosti, doporučujeme uplatnění výhrady soupisu pozůstalosti, neboť pak v případě neodmítnutí dědictví jste povinni k úhradě dluhů pouze do výše nabytého dědictví. Pokud toto právo nevyužijete, odpovídáte za veškeré dluhy zůstavitele, a to i na úkor vlastního majetku.
  • Pokud některý majetek zůstavitele úmyslně nepřiznáte, tak v případě, že bude následně zjištěn, dojte ke zrušení účinku výhrady soupisu pozůstalosti a v takovém případě budete povinni uhradit veškeré dluhy zůstavitele.

SLOVNÍK PRÁVNÍCH POJMŮ

Výhrada soupisu pozůstalosti – institut, zabraňující odpovědnosti za všechny dluhy zůstavitele, které převyšují hodnotu nabytého dědictví.
Soupis pozůstalosti – jeho účelem je zjištění čisté hodnoty majetku v době smrti zůstavitele.
Spolužijící osoba – osoba, která žila se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a která z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost nebo byla odkázána výživou na zůstavitele (např. druh – družka). Odúmrť – situace, kdy pro neexistenci žádného z dědiců, nabude dědictví stát, a to jako by byl zákonný dědic.