Střídavá péče a styk rodičů s dítětem v době nouzového stavu a pandemie koronaviru

Střídavá péče a styk rodičů s dítětem v době nouzového stavu a pandemie koronaviru

Pandemie koronaviru COVID – 19 a souvislosti s ní i krizová opatření vlády ČR je bezprecedentní situace jen v českém i v celém světě.

Proto v posledních několika týdnech všichni zažíváme chvíle, které rozhodně nejsou příjemné, kdy v sobě musíme zmobilizovat energii a sílu, abychom danou situaci zvládli. Na jedné straně vidíme nesmírnou pospolitost mezi lidmi, počínaje šitím a rozdáváním roušek a roznášením nákupů seniorům konče. Na druhé straně se však stává, že mnozí situaci podceňují, zlehčují a často i v různých formách zneužívají. To se týká rovněž rodičů a jejich vzájemného vztahu, kdy se oběťmi jejich zneužití ale rovněž i podcenění situace stávají jejich vlastní děti.

Nastávají tak případy, kdy si někteří rodiče, rozvedení i nerozvedení, současnou situaci vysvětlují po svém a brání například druhému rodiči ve styku s dítětem, to vše s poukazem na současná krizová opatření a omezení.

Jaký vliv mají současná krizová opatření (nouzový stav) a omezení na styk rodičů s dítětem a na střídavou péči rodičů o dítě?

V prvé řadě je potřeba důrazně upozornit, že dítě má právo se stýkat s oběma rodiči (pokud nebyl rodič rodičovské odpovědnosti zbaven nebo v ní jakkoliv omezen). Pokud je dítě svěřeno do péče jednoho z rodičů, má druhý rodič právo se s dítětem stýkat, a to ať je již toto právo rodiči rozhodnutím soudu přiznáno či nikoli. Právo rodiče na styk s dítětem, ale i právo dítěte stýkat se s rodičem je u nás garantováno nejen občanským zákoníkem ale i mezinárodními smlouvami. Stejně je i v případě, že bylo soudem rozhodnuto o střídavé péči obou rodičů.

Je tedy třeba zdůraznit, že oba rodiče by měli mít vždy na zřeteli zájem dítěte, a to za každé situace.

Od 16. března 2020 do 24. března 2020 byl vládou ČR vyhlášen zákaz volného pohybu osob na území České republiky. Toto opatření bylo nadále prodlouženo až do 1. dubna 2020, a je téměř jisté, že se bude i po tomto datu prodlužovat. Omezení volného pohybu osob se od počátku nevztahuje například na cesty do zaměstnání, nezbytné cesty za rodinou nebo osobami blízkými, cesty k obstarávání základních životních potřeb, do zdravotnických zařízení a zařízení sociálních služeb nebo na dobrovolnickou a sousedskou pomoc.

Z uvedeného jasně plyne, že právě předávání si dítěte mezi rodiči patří mezi citované výjimky ze zákazu volného pohybu osob. Jiná situace však je, pokud se rodič vrátil ze země, kde je ohnisko nákazy nebo se v inkubační době setkal s nakaženým a dostane se do karantény, jejímž cílem je zabránit dalšímu šíření nákazy. Pokud se u fyzické osoby již nemoc zjistila, je tato dána do tzv. izolace, a to opět s cílem zabránit dalšímu šíření. Těmto osobám by dítě nemělo být po dobu takovéhoto omezení předáváno, a to s ohledem na možnost jeho onemocnění, tedy ohrožení jeho zdraví i života.

Dále se můžeme setkat i s mimořádnými opatřeními, které se dotkly prozatím několika obcí, které byly uzavřeny na základě opatření Krajské hygienické stanice. Je vždy potřeba se seznámit s konkrétním zněním uvedených opatření, které se mohou pro jednotlivé obce či oblasti lišit. Většinou však bude platit, že dítě, které se nachází uvnitř takovéto oblasti z ní nebude moci ven a naopak. Alespoň ne po dobu trvání tohoto opatření.

V této situaci, více než kdy jindy je nutno apelovat na oba rodiče a další rodinné příslušníky. Ti všichni by si měli uvědomit, zda je za dané situace, zejména s ohledem na místní podmínky rodičů, vhodné, a především bezpečné (jde o zdraví i život) si dítě vzájemně předávat a přemísťovat jej od jednoho rodiče ke druhému a nazpět. Rodiče by měli zvážit jednak zájem o zdraví a život nejen dítěte ale i sebe samých. Pendlování dětí mezi rodiči za současné situace, kdy děti samy z médií a od osob kolem sebe slyší jen samé negativní a mnohdy katastrofické informace, rozhodně na pohodě a psychice dítěte nepřidá. Právě psychika dítěte je v současné době podrobena velké zátěži. Dítě má strach nejen o sebe sama ale i o své rodiče. Pokud dítě mezi rodiči necítí soulad a vzájemnou podporu, ale naopak boj a nenávist, pak je velmi znejistěno a žije s pocitem ohrožení.

Rodiče by měli, dnes více než kdy jindy, spolu spolupracovat a kooperovat. Nepotřebují k tomu žádné soudy a ani psychology, stačí jim na to opravdu jen zdravý selský rozum a láska k vlastnímu dítěti. Dnešní pokročilé technologie rodičům umožňují kontakty na dálku, např. telefonem, videohovorem přes mnohé aplikace, a proto je na místě těchto v dnešní době v plné míře využívat.

Je nepochybné, že rodiče mají stále, i během krizových opatření a nouzového stavu, možnost obrátit se na soud. Je nutno je ale upozornit, aby se raději rozumně domluvili, neboť v dnešní situaci bude rozhodování soudu zdlouhavé. To proto, že i soudy pracují v nouzovém režimu a až na výjimky nesoudí.