Právo na život a jiná osobnostní práva v českém právu

Právo na život a jiná osobnostní práva v českém právu

Osobnostní práva jsou práva společná každému člověku, která se nabývají narozením a zanikají smrtí. Ochrana osobnosti je zakotvena v několika právních předpisech, a to zejména v Listině základních práv a svobod a občanském zákoníku, ale i například v zákoníku práce. V těchto pěti radách zdarma si rozebereme nejdůležitější osobnostní práva.

Rady v tomto článku jsou v souladu s novým občanským zákoníkem.


Bezplatná poradna, rada první

Občanský zákoník demonstrativně vyjmenovává, která osobnostní práva člověka, jsou chráněna.

Chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Jedná se pouze o demonstrativní výčet práv, kterým zákon poskytuje ochranu, není tak vyloučeno, aby se poškozená osoba domáhala ochrany i jiného osobnostního práva. Nejdůležitějším právem je samozřejmě právo na život a zdraví, neboť člověk je nedotknutelný a lidské tělo je pod právní ochranou i po smrti člověka. Naložit s lidskými pozůstatky a s lidskými ostatky způsobem pro zemřelého nedůstojným se zakazuje. Po smrti člověka se může ochrany jeho osobnosti domáhat kterákoli z osob jemu blízkých.


Bezplatná poradna, rada druhá

Obrazové či zvukové záznamy osob smějí být pořízeny až na zákonem stanovené výjimky pouze s jejich souhlasem.

Zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením. Svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob. Svolení není třeba ani v případě, když se podobizna, písemnost osobní povahy nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí na základě zákona k úřednímu účelu nebo v případě, že někdo veřejně vystoupí v záležitosti veřejného zájmu. Podobizna nebo zvukový či obrazový záznam se mohou bez svolení člověka také pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též k vědeckému nebo uměleckému účelu a pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství. Zákonný důvod k zásahu do soukromí jiného nebo k použití jeho podobizny, písemnosti osobní povahy nebo zvukového či obrazového záznamu nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka.


Bezplatná poradna, rada třetí

V případě publikace článku v periodickém tisku, který se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, má tato osoba právo na uveřejnění odpovědi.

Jestliže bylo v periodickém tisku uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby, má tato osoba právo požadovat na vydavateli uveřejnění odpovědi. Vydavatel je povinen na žádost této osoby odpověď uveřejnit. Odpověď se musí omezit pouze na skutkové tvrzení, kterým se tvrzení uvádí na pravou míru nebo neúplné či jinak pravdu zkreslující tvrzení se doplňuje nebo zpřesňuje. Odpověď musí být přiměřená rozsahu napadeného sdělení a musí být z ní patrno, kdo ji činí. Osoba, na jejíž žádost byla vydavatelem uveřejněna odpověď, nemůže požadovat uveřejnění další odpovědi na tuto odpověď. Pokud bylo v periodickém tisku uveřejněno sdělení o trestním řízení nebo o řízení ve věcech přestupků vedeném proti fyzické osobě, anebo o řízení ve věcech správních deliktů vedeném proti fyzické nebo právnické osobě, kterou lze podle tohoto sdělení ztotožnit, a toto řízení nebylo ukončeno pravomocným rozhodnutím, má tato osoba právo požadovat na vydavateli uveřejnění informace o konečném výsledku řízení jako dodatečného sdělení. Vydavatel je povinen na žádost této osoby informaci o pravomocném rozhodnutí jako dodatečné sdělení uveřejnit.


Bezplatná poradna, rada čtvrtá

Každý má právo si rozhodnout, jak bude po jeho smrti naloženo s jeho tělem a jaký bude mít pohřeb.

Člověk má právo rozhodnout, jak bude po jeho smrti naloženo s jeho tělem. Provést pitvu nebo použít lidské tělo po smrti člověka pro potřeby lékařské vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům bez souhlasu zemřelého lze jen, pokud tak stanoví jiný zákon. Člověk je oprávněn rozhodnout, jaký má mít pohřeb. Nezanechá-li o tom výslovné rozhodnutí, rozhodne o jeho pohřbu manžel zemřelého, a není-li ho, děti zemřelého, není-li jich, pak rozhodnou rodiče a není-li jich, sourozenci zemřelého; nežijí-li, pak rozhodnou jejich děti a není-li ani jich, pak kterákoli z osob blízkých; není-li žádná z těchto osob, pak rozhodne obec, na jejímž území člověk zemřel. Kdo souhlasí, aby po jeho smrti bylo jeho tělo pitváno nebo použito způsobem k lékařským výzkumům nebo výukovým účelům, zapíše své stanovisko do rejstříku vedeného podle jiného právního předpisu; tento souhlas lze projevit i ve veřejné listině, nebo vůči poskytovateli zdravotních služeb s účinky vůči tomuto poskytovateli. Souhlas s pitvou nebo s použitím svého těla po smrti pro potřeby lékařské vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům lze odvolat. Odvolá-li souhlas člověk ve zdravotnickém zařízení, může tak učinit prohlášením v písemné formě.


Bezplatná poradna, rada pátá

Pokud došlo k zásahu do osobnostních práv, má poškozená osoba především právo domáhat se toho, aby od tohoto porušování bylo upuštěno.

Člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. Vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.


V tomto článku jsme čerpali z níže uvedených právních předpisů účinných ke dni 1. 12. 2016:
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
Zákon č. 46/2000 Sb., tiskový zákon