Danajský dar
Syn pana Kaliny Roman právě dovršil osmnáctý rok svého života. Stejně jako každému mladému muži i Romanovi imponovala rychlá a silná auta. Romanova potíž však byla v tom, že neměl auto a ani peníze na jeho zakoupení.
Od rodičů si auto půjčovat nemohl, neboť auto neměli, a co se týká finančních prostředků na zakoupení auta, rodiče zastávali názor, aby si na něj Roman sám vydělal. Roman však po úspěšném absolvování gymnázia pokračoval ve studiu na vysoké škole, a tudíž jeho šance vydělat peníze na auto nové nebo alespoň na ojeté byly mizivé. Touha po autě byla veliká, a proto o své touze mít auto Roman vykládal kudy chodil.
Jednoho dne se mu ozval jeho bývalý kamarád Jedlička s tím, že si sám chce koupit nové auto, a protože slyšel, že Roman auto shání, z kamarádství by mu své staré auto tovární značky Audi daroval. Roman byl štěstím „v sedmém nebi“ -jeho sen o autě se mu splnil, neboť Jedličku v audi před časem viděl jezdit a jeho auto se mu moc líbilo. Jedlička s Romanem na darované auto podepsal darovací smlouvu a auto předal Romanovi na parkovišti spolu s klíči a malým i velkým technickým průkazem s tím, že auto je bez závad, pouze je momentálně nepojízdné z důvodu nedostatku benzinu v nádrži. Poté se oba rozešli. Roman spěchal koupit kanystr a benzin, aby mohl s vysněným autem co nejdříve vyjet a pochlubit se své přítelkyni. Jeho nadšení však ochablo hned druhý den v okamžiku, kdy do auta nalil donesený benzin, a auto nenastartoval. Volal Jedličkovi domů, ale tam se od jeho rodičů dověděl, že jejich syn odjel na dovolenou. Roman se proto o radu k nepojízdnosti auta obrátil na místní autoservis, kam musel nechat auto odtahovou službou dopravit. Výsledek prohlídky auta servisem sen Romana o autě však definitivně rozptýlil, neboť závěr servisu byl jednoznačný, a to, že auto je nepojízdné proto, že má zadřený motor, který již nelze opravit, a navíc je auto nezpůsobilé provozu z důvodu neprovedené řádné technické kontroly. Opravu auta pak servis nedoporučil z důvodu vysoké ceny opravy, která několikanásobně překračovala hodnotu auta. Z vyjádření servisu se Roman dále dověděl, že předchozí majitel vozidla Jedlička o zadření motoru věděl, neboť mu jej servis již v minulosti jako neopravitelné ze stejného důvodu vydal s doporučením, aby jej odhlásil a sešrotoval. Po návratu Jedličky z dovolené jej Roman navštívil a žádal vysvětlení.
Jedlička Romanovi sdělil, že mu auto daroval bez závad a že jej problémy Romana nezajímají s tím, že Roman je teď vlastníkem auta, tak ať se stará. O zaplacení nákladů na benzin, odtah auta, práce servisu a dalších, které musel Roman vynaložit, nechtěl Jedlička ani slyšet. „Auto jsem ti daroval a to již nelze vrátit zpět,“ uzavřel Jedlička debatu s Romanem. Zoufalý Roman, který zaplatil nemalé peníze za benzin, za odtahy auta do a ze servisu, za práci servisu s představou dalších výdajů za odhlášení vozidla a jeho likvidaci, navštívil místního advokáta Perkase s žádostí o pomoc.
Co advokát Perkas panu Kalinovi poradil?
A) Roman může darované auto Jedličkovi vrátit a žádat na něm náhradu škody
B) Roman nemůže darované auto Jedličkovi vrátit, ale může žádat náhradu škody
C) Roman nemůže darované auto Jedličkovi vrátit a nemůže ani žádat náhradu škody