Vysoká rychlost vozidla nemusí mít vliv na zavinění nehody

Vysoká rychlost vozidla nemusí mít vliv na zavinění nehody

Největší nárůst dopravních přestupků je zaznamenán v překročení povolené rychlosti, v daném místě. Řidič, který nedbá na pravidla silničního provozu a jede vyšší rychlostí, než je mu zákonem povolena, ohrožuje nejen sebe, ale i ostatní řidiče a popřípadě chodce, kterého může nárazem vozidla vážně zranil nebo usmrtit. V takovém případě musí počítat s tím, že proti němu může být zahájeno trestní stíhání pro některých nedbalostních trestních činů.

 

Je nutné si uvědomit, že práva i povinnosti mají všichni, ať už jsou v roli poškozeného, viníka nebo dalších osob, které mají vztah k některému účastníků, nebo se jich dotýká vzniklá škoda. Z právního hlediska je v takových případech zásadní otázka prokázání zavinění na straně některého z účastníků nehody. V některých případech odpovídá dopravní nehoda trestnému činu a v takových případech je vůči viníkovi zahájeno trestní stíhání a řízení provádí orgány činné v trestním řízení (policie, státní zástupci, soudy).

 

Vysoká rychlost poškozeného, při nedání přednosti v jízdě ze strany druhého účastníka nehody, může být důvodem k přehodnocení míry zavinění na dopravní nehodě, nelze ji však prokázat pouhým tvrzením jednoho z účastníků. Je nutný znalecký posudek, který vychází ze stop zaznamenaných na místě nehody, jako jsou například brzdná dráha, místo střetu vozidel, konečné postavení po nehodě. Jedním z důležitých faktorů je rychlost vozidel včetně překročení maximálně povolené rychlosti v místě nehody, dále chování účastníků nehody, reakce a možnosti zabránění střetu. Stejné je to, pokud někdo řídil pod vlivem alkoholu - po jedné právní linii se řeší, že jste nedali přednost v jízdě a po druhé závažný přestupek řidiče, že řídil pod vlivem alkoholu či jiným omamným látek.

 

Zde lze poukázat na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, konkrétně na rozhodnutí sp. zn. 3 Tz 182/2001, z něhož vyplývá, že hranice okolností, které může či nemůže řidič předvídat, nelze dovozovat pouze hypoteticky, ale je třeba vycházet z objektivních okolností konkrétní dopravní situace, která může být charakterizována celou řadou faktorů. Z hlediska zavinění z nedbalosti to pak znamená, že kromě míry povinné opatrnosti vyplývající z pravidel silničního provozu zde existuje i subjektivní vymezení, jež spočívá v míře opatrnosti, kterou je schopen řidič v konkrétním případě vynaložit. O zavinění z nedbalosti může jít pouze tehdy, pokud povinnost a možnost předvídat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem jsou dány současně.

 

Chodec je účastníkem provozu stejně jako řidič

Chodec je také účastníkem silničního provozu dle zákona č. 361/2000 Sb., zákon o provozu na pozemních komunikacích, a stejně tak jako řidič je i on povinen se řídit tímto zákonem a dodržovat své povinnosti. V případě, že tyto povinnosti poruší, musí pak nést odpovědnost na následky tím zapříčiněné. Schopnost předvídat neoznačeného chodce jdoucího v nočních hodinách po nesprávné straně vozovky v extravilánu (například mezi poli), pak nelze po řidiči vyžadovat. V takovém případě řidič za protiprávní následek neodpovídá.

 

Související judikáty

Ke lhůtě, v níž se účastníci dopravní nehody mohou dohodnout na míře jejich zavinění

K povinnosti řidiče informovat spolujezdce o povinnosti připoutat se bezpečnostním pásem v osobním automobilu

Ke spoluzavinění cyklisty staršího 15 let na dopravní nehodě spočívající v nepoužití ochranné přílby